• Aylla
  • Blog
  • Filozofie sportovního lezení by Jiří Krutina
Prednaska_01

Filozofie sportovního lezení by Jiří Krutina

Poznámka autora
Jde o pracovní text, zachycující osobní postřehy z “načichnutí” oblasti “sportovního lezení”, skrze přímé setkání s “rodinnou” sportovních lezců na jejich dětských závodech a studiu dostupných materiálu o tomto sportu během spolupráce s naší firmou Synergine – upozorňuji, že nejsme aktivní sportovní lezce, byť ke sportu samotnému a tělesnému pohybu mám sám osobně blízko.

Uvádím své postřehy jako člověk, který se dlouhodobě zaměřuje na povahu mnoha vrstevného tvořivého potenciálu bytí člověka ve vztahu k jeho nejrůznějším aktivitám a životním zájmům či inklinacím.

Text si neklade za cíl stavět se do role autority, která mi vůbec nepřísluší, ani o to, sdělovat nějaká “moudra” od stolu někoho aktivně nezúčastněného, ale o podělení se a nabídnutí svého pohledu na tuto lidskou aktivitu – chceme-li její vnitřní “filozofii” v tom nejvlastnějším slova smyslu. Třeba některé z-formulované postřehy osloví aktivní lezce a podnítí je k inspiraci ve vlastním snažení či propagaci tohoto sportu (viz iniciativa “lezení do škol”).

Sportovnímu lezení třikrát Z-DAR!
Úvod
Díky svým přátelům, jsem měl jsem možnost se účastnit soutěže ve sportovním lezení dětí (jako nezúčastněný ale bdělý pozorovatel:-)) v brněnském klubu Kotelna u Adama Ondry, hvězdy tohoto mladého ale dynamicky se rozvíjejícího se sportu nejen v ČR.

Kromě toho, že to byl krásný zážitek i příjemné setkání s lidmi v nádherné sportovně-rodinné atmosféře, uvědomil jsem si, vnitřní bohatství a obrovský přínos tohoto mladého sportu jak v individuálním životě, tak rodinném či společensko-pedagogickém kontextu. Rád bych se s komunitou sportovních lezců podělil o své postřehy. Jistě nejde o nic, co by vlastní sportovní lezci necítili, netušili či nevěděli, nicméně, když jsem své postřehy sděloval jednomu s rodičů mladého sportovního lezce – byl z toho velmi překvapen a sdělil mi, že by bylo možná dobré to zformulovat pro hlubší uvědomění a pochopení tohoto sportu a pro lepší komunikaci “filozofie” sportovního lezení, jeho blahodárného vlivu na všestranný rozvoj dítěte a člověka ve veřejném prostoru, školách, rodičům, apod.

Není pohyb jako pohyb
Každý sport, ať už individuální, nebo kolektivní je charakterizován primárně určitým vzorem či vzory tělesného pohybu, který se v daném sportu uplatňuje a tedy i trénuje, či se v něm zkrátka soutěží. Klasickým představitelem individuálního sportu je třeba klasická atletika. Prostě zde běháme, skáčeme, vrháme, prostě trénujeme zdokonalování v určitém specifickém tělesném vzoru pohybu. A zde – v této specializaci můžeme narážet na první otázku – je to vskutku opravdu zdravé z pohledu celkového všestranného tělesného vývoje? Je přeci známo, že vrcholový atleti mají často specifické tělesné problémy spojené se svou specializací. Tenista opět trénuje a pohybuje se ve velmi specifických tělesných vzorcích, to samé platí i pro kolektivní sporty jako fotbal nebo hokej a další.

Jaký je vlastně základní tělesný vzor pohybu v případě sportovního lezení? Jejím celkový pohyb celým tělem ve velmi unikátních pozicích při kterých jsou svaly těla zapojeny v neobvyklých vzájemných vztazích. Sportovní aktivity, které pomáhají rozvíjet koordinaci všech svalů a nepřetěžují pouze určité typické vzory pohybu jak je obvyklé u jiných sportů jsou pro všestranný rozvoj zejména dětí více než vhodnější než sporty, ve kterých dochází od začátku ke specializaci na určitou techniku určitých pohybů.

Z pohledu drtivé většiny rodičů je také jistě oprávněnou otázkou cena a náklady sportu pro jejich děti. Zatímco náklady na sporty typu fotbal, hokej, či tenis jsou poměrně vysoké, tak náklady na sportovní lezení jsou v porovnání s tím, minimální.

Co “UČÍ” sportovní lezení
Samotný vzorec pohybu a jeho prvotní záměr u sportovního lezení je velmi rozdílný od ostatních sportu. U většiny sportů či sportovních aktivit jde o soutěž v určité dovednosti, či výkonů, ať už individuálně, či v teamu.

V případě sportovního lezení, je člověk primárně výhradně sám se sebou, se svým repertoárem – či “abecedou” dostatečné flexibility celo-tělesné svalové soustavy. “Proti” je pouze stěna před sebou – kterou se musí učit číst – tedy hledat unikátní pro sebe optimální “cestu”, která mu vzhledem k jeho celkovému unikátnímu fyzickému vybavení a flexibilitě a aktuální kondici umožní cestu projít. Ta je v případě každého jednotlivce ryze individuální. Jinými slovy, velkým dílem vstupuje do celkového sportovního výkonu nejen “fyzická zdatnost” zevně měřitelná, jako například “síla úchopu”, apod., ale zejména celková schopnost jedince dostatečně flexibilně využívat koordinaci svalové soustavy těla – což primárně doslova “nutí” lezce být více ve svém těle jako svém bytí jako celku a skrze tělo jako celek uskutečňovat pohyby na stěně. Zapojení svalové soustavy na stěně jasně ukazuje, že bez celkového integrálního zapojení celého těla – nikoliv jenom určitých svalů na rukou a nohou, ale celého těla jako celku se neobejdeme. To současně doslova a do písmene nutí být plně se svým tělem a jeho bezprostředním prožíváním a současně skrze ně i všeho co pociťujeme – samotný kontakt-doteky se stěnou skrze které se na stěně pochybujeme. Současně musíme stále číst stěnu a hledat vůči ní nejlepší celo-tělesné pohybové ztělesnění ve své individuální optimální cestě.

To je nádherná sportovně prožívaná metafora důležitých principů k životu jako takovému. Děti se sportovním lezením učí, že musí cítit a využívat celé své tělo a současně vůči němu-sobě hledat svoji unikátní – pro ně optimální cestu – tak tomu je přesně v životě. Všichni jsme unikátními individuálními jedinečnými bytostmi se svými unikátními vlastnostmi, schopnostmi duševními i fyzickými – jenom ta rozdílnost fyziognomií a charakteru svalové soustavy, poměrů jednotlivých svalů, oblastí těla, apod. Ano, dítě se může učit pozorováním druhých – ALE nikoliv imitovat – nakonec vždy musí najít výhradně svou optimální cestu stěnou ve vztahu ke své fyziognomické jedinečnosti, svému prožívání a aktuální kondici.

Současně v případě malých dětí je velmi zajímavé, to, že ony při pohledu na stěnu jenom “nevidí” očima – povrch stěny se svou texturou a různě tvarovanými a barevnými úchopy – oni přímo celým tělem musí cítit – hledat, jak by se skrze své tělesné vyjadřující schopnosti dostali ke stanovenému cíli.

Většina sportů je v konečném důsledku orientovaná na srovnávání – přímou soutěž, kde často soutěžící i vykonávají daný sport současně, viz běžci, apod. Většina sportu se zaměřuje na soupeřivost, týmovost v určitém pohybu či skupině pohybových vzorů, zatímco v případě sportovního lezení jde o primární sladění celkového tělesného prožívání a skrze něj hledání optimální individuální cesty daného sportovního výkonu.

To je první akt, který lezec musí uskutečnit. To je prvotní “vítězství” každého lezce nezávisle na tom, jaký je jeho čas v porovnání s druhými v případě “soutěží na čas”, nebo jaká je stanovena obtížnost stěny. Navíc i samotné provedení výkonu má charakter ryze “osobního zápasu či styku” se stěnou, který mohou sledovat ostatní diváci a tak každého jednotlivce na stěně opravu povzbuzovat v jeho osobním snažení. Každý individuální soutěžící na stěně je tak sám se sebou před celým davem ostatních lezců, diváků, fanoušků, trenérů, rodičů. To vše vytváří velmi zdravé a podpůrné prostředí – zejména pro samotné děti.

V případě dětí s rodiči není snad lepší možnost pro kvalitativní kultivaci vzájemných vztahů rodič-dítě. Obecně pro zdraví duševní vývoj každého dítěte je důležitý čas ve kterém se dítě věnuje samostatně nějaké aktivitě, ať už si jenom hraje, nebo o něco usiluje a je přitom společně s rodiči, kteří jsou jenom plně “ u toho” a své dítě pozorují. Takto vzniklé “ochranné prostředí” je nesmírně důležité pro zdravé upevnění schopnosti samostatného tvůrčího vyjádření a samostatného volního vyjádření dítěte.

Dítě stojí před stěnou. Ví, že se na něj dívají jeho rodiče, ať už oba, nebo jenom jeden z nich, či trenér a ono se snaží samostatně projevit skrze své tělo a ví, že je “sledováno” a že je plně v bezpečí. Ví, že může klidně spadnout na měkkou podložku, nebojí se překonávat své aktuální limity a prostě učí se se stěnou nikoliv “bojovat” a “přemáhat” jí, ale nalézt svůj optimální způsob “sladění se” se ní. To jsou velmi důležitá – byť nenápadně utvrzované postoje dítěte ve svém přístupu.

Velmi významnou složkou sportovního lezení je pak přímo nutnost “párových” dovedností při společném jištění. Zkušenost, ve které se dítě od začátku učí nutnosti základní kooperace a vzájemné potřeby i závislosti jeden-na-druhého při jištění nebo různých hrách na stěně, je velmi důležité pro pozdější zdravé vztahy partnerské i sociální. Prostě k základnímu “imprintu” nutnosti překonání sama sebe v hledání svých individuálních cest životem přichází ještě jasné pochopení a hlavně ztělesnění toho, že člověk na zdolávání jakýchkoliv překážek či obtíží v životní cestě není sám, ale naše vztahy, ať už rodinné či partnerské. Míním, že zkušenost, kdy se například samo dítě učí jistit v páru své rodiče při společném tréninku, je obrovsky významné nejen pro posílení základní důvěry rodič-dítě ale i pro nenásilné ztělesnění nutnosti vztahování k druhým lidem s pochopením vzájemnosti i potřeby zdravých vztahů v běžném životě.

Mezi hlavní zdravé či chceme-li pozitivní vlivy sportovního lezení jako volní aktivity, shledávám zejména tyto aspekty:

  • individualismus “sebe-poznání” – současně ale v párovém spojení VS. klasická soutěživost či týmovost většiny ostatních sportů;
  • nižší finanční náročnost VS klasické “velké sporty” hokej, fotbal;
  • pohyby vycházejí z přirozenosti, nefixující jenom určité vzory či polohy VS typické pohybové vzory u většiny ostatních sportů;
  • podpora a rozvíjení vrozených schopností těla a zejména integrity duše-těla, tedy cítění a pohybu jako celku;
  • učení se zodpovědnosti a nutnosti spolupráce zejména ve dvojici jako základní podobě lidských vztahů, speciálně pro rozvoj zdravých vztahů dítě-rodič;

Základní přístupy k rozvoji “sportovního lezce”
Z pohledu rozvoje individuálních schopností dítěte ve vztahu ke sportovnímu lezení vidím jako výchozí součást celostní přípravy zejména v tomto:

  • zaměření na kultivaci základní dovednosti celo-tělesného prožívání sebe jako celku, jak před výkonem, tak během něj něho spočívající v:
  • kultivaci zpřítomnění-utišení-procítění celého svého těla a jeho “vyladění” na “cestu” před samotným výkonem;
  • kultivaci “čtení” stěny a ladění se na “nalezení” optimální individuální cesty stěnou ve vztahu k vlastním možnostem celo-tělesné schopnosti pohybu;
  • rozvíjení schopnosti udržovat celotělesného vědomí a plného prožívání svého tělesného bytí, všech tělesných pocitů a tlaků i během lezení, tedy nebýt “přecitlivělí” na momentální pociťovaný diskomfort, ale naopak jej transformovat ve “zdroj” a posílení celkového cítění jako hledání signálů pro nalezení optimální cesty stěnou a její stále se aktualizující korekci během výkonu;
  • ve schopnosti usazení středu dechu a vědomí v dolní části trupu – ve středu síly v centra těla jako celku (hara-kunda) ve vztahu k řízení pohybu.

Novinky a články

Sledujte nás na facebooku a nenechte si ujít zajímavosti a fotky z našich akcí

Akce s Ayllou

108 pozdravů slunci 21. června v 18:00 na Báře.
Skalní soustředění léto 2018 Tradiční letní skalní zážitek. Tentokrát budeme spát a lézt přímo v Adršpašských skalách. Ať již jedeš poprvé nebo po x-té, opět připravíme originální zážitek. Poznáš jedinečné pískovcové lezení.
Příměstské tábory léto 2018 Příměstský tábor = letní pohybové soustředění. Daruj svému tělu zážitek v podobě lezení, parkouru, výlet na skály, hry, poznej nové kámoše.

Bosý bod

boulderzavody